Popis
Kostel Santa Maria delle Grazie je malý renesanční kostel v Pistoii, vedle staré nemocnice Ospedale del Ceppo, který vzešel ze zázraku na nemocničním pokoji. Místní mu říkají „Madonna del Letto“, tedy Madona postele, protože uvnitř se opravdu uchovává postel, na níž se zázrak stal.
Zvenku je střídmý: prostý portál s tesanými kandelábry na ostěních a velká luneta se znakem obce. Uvnitř má jediná loď kazetový strop a končí chórem tak prostorným, že vypadá jako samostatná budova, inspirovaná Brunelleschiho kaplí Pazziů ve Florencii.
Na hlavním oltáři je freska Madony s Dítětem ze 14. století, namalovaná hned po zázraku a přenesená sem, když byl kostel hotový. V jedné z kaplí stojí postel zázraku, nemocniční postel ze 14. století. U bočních oltářů jsou Svatá Kateřina Alexandrijská od Giovana Battisty Naldiniho a Nanebevzetí Panny Marie od Alessandra Feie.
Příběh začíná v roce 1336 v nemocnici Santi Donnino e Lorenzo. Mladá pacientka se prý uzdravila na přímluvu Panny Marie; pokoj byl přeměněn na oratoř a malíř, od té doby nazývaný Mistr z roku 1336, tam namaloval Madonu tak, jak se nemocné zjevila.
Postel vypráví i jiný příběh. Byla darem dobrodince Giovanniho di Matteo Gualdimariho, který v roce 1330 vybavil nemocnici jednolůžkovými postelemi místo obvyklých lavic, na kterých spalo mnoho nemocných pohromadě. Na čelech se dodnes dají přečíst modlitby za dva zesnulé s letopočty 1336 a 1337.
V roce 1469 vyčlenila Rada lidu velkou částku a na místě oratoře vyrostl kostel. Architektem byl pravděpodobně Pistojan Ventura Vitoni, spíš než Florenťan Michelozzo, jemuž byl dlouho připisován.
Vedle vznikl klášter augustiniánek. Na konci 18. století biskup Scipione de’ Ricci areál zrušil a ten připadl nemocnici Ceppo; farním kostelem se kostel znovu stal kolem poloviny 20. století. V kostele hrají varhany pistojských varhanářů Filippa a Antonia Tronciových z roku 1755.
Zvenku je střídmý: prostý portál s tesanými kandelábry na ostěních a velká luneta se znakem obce. Uvnitř má jediná loď kazetový strop a končí chórem tak prostorným, že vypadá jako samostatná budova, inspirovaná Brunelleschiho kaplí Pazziů ve Florencii.
Na hlavním oltáři je freska Madony s Dítětem ze 14. století, namalovaná hned po zázraku a přenesená sem, když byl kostel hotový. V jedné z kaplí stojí postel zázraku, nemocniční postel ze 14. století. U bočních oltářů jsou Svatá Kateřina Alexandrijská od Giovana Battisty Naldiniho a Nanebevzetí Panny Marie od Alessandra Feie.
Příběh začíná v roce 1336 v nemocnici Santi Donnino e Lorenzo. Mladá pacientka se prý uzdravila na přímluvu Panny Marie; pokoj byl přeměněn na oratoř a malíř, od té doby nazývaný Mistr z roku 1336, tam namaloval Madonu tak, jak se nemocné zjevila.
Postel vypráví i jiný příběh. Byla darem dobrodince Giovanniho di Matteo Gualdimariho, který v roce 1330 vybavil nemocnici jednolůžkovými postelemi místo obvyklých lavic, na kterých spalo mnoho nemocných pohromadě. Na čelech se dodnes dají přečíst modlitby za dva zesnulé s letopočty 1336 a 1337.
V roce 1469 vyčlenila Rada lidu velkou částku a na místě oratoře vyrostl kostel. Architektem byl pravděpodobně Pistojan Ventura Vitoni, spíš než Florenťan Michelozzo, jemuž byl dlouho připisován.
Vedle vznikl klášter augustiniánek. Na konci 18. století biskup Scipione de’ Ricci areál zrušil a ten připadl nemocnici Ceppo; farním kostelem se kostel znovu stal kolem poloviny 20. století. V kostele hrají varhany pistojských varhanářů Filippa a Antonia Tronciových z roku 1755.