Popis
Piazza della Sala je tržní náměstí Pistoie, pár kroků od Piazza del Duomo: stánky s ovocem a zeleninou, krámky kolem dokola a uprostřed mramorová studna s malým lvem na vrcholu.
Jméno je prastaré. V langobardské době tu stál palác gastalda, úředníka, který vládl jménem krále, a „sala“ znamenalo v langobardštině právě palác. Z budovy nezbylo nic, ale jméno náměstí zůstalo.
Hlavní roli tu hraje Pozzo del Leoncino: kulaté mramorové roubení, dva sloupy a architráv s bílými a zelenými pruhy a erby. Nahoře sedí Marzocco, florentský lev, s tlapou na šachovaném erbu Pistoie.
Vyplatí se projít i okolní uličky, které dodnes nesou jména starých řemesel: via del Cacio (sýr), via dei Fabbri (kováři), via degli Orafi (zlatníci). Via del Lastrone připomíná velký kámen, na kterém se prodávaly ryby pod dnes již zmizelou lodžií.
Trh měl vždy přísná pravidla. V roce 1451 bylo zakázáno porážet dobytek pod širým nebem a v okolí vznikla řeznická jatka; do té doby sloužila studna i k vyhazování odpadu z masa. O rok později bylo náměstí vydlážděno.
Lvíček přibyl v roce 1529, aby všem připomínal, že Pistoia už definitivně patří pod vládu Florencie. Od té doby nese studna jeho jméno.
Dvacáté století bylo méně laskavé. Zděné stánky postavené ve třicátých letech poškodilo válečné bombardování a v roce 1954 vyrostla uprostřed náměstí krytá tržnice ze železobetonu, které místní přezdívali „il gabbione“, velká klec.
Gabbione vyvolal mnoho sporů. V roce 1989 byl zbořen, studna se vrátila na své místo a náměstí se vrátilo ke svému odvěkému poslání: prodeji zeleniny mezi paláci historického centra.
Jméno je prastaré. V langobardské době tu stál palác gastalda, úředníka, který vládl jménem krále, a „sala“ znamenalo v langobardštině právě palác. Z budovy nezbylo nic, ale jméno náměstí zůstalo.
Hlavní roli tu hraje Pozzo del Leoncino: kulaté mramorové roubení, dva sloupy a architráv s bílými a zelenými pruhy a erby. Nahoře sedí Marzocco, florentský lev, s tlapou na šachovaném erbu Pistoie.
Vyplatí se projít i okolní uličky, které dodnes nesou jména starých řemesel: via del Cacio (sýr), via dei Fabbri (kováři), via degli Orafi (zlatníci). Via del Lastrone připomíná velký kámen, na kterém se prodávaly ryby pod dnes již zmizelou lodžií.
Trh měl vždy přísná pravidla. V roce 1451 bylo zakázáno porážet dobytek pod širým nebem a v okolí vznikla řeznická jatka; do té doby sloužila studna i k vyhazování odpadu z masa. O rok později bylo náměstí vydlážděno.
Lvíček přibyl v roce 1529, aby všem připomínal, že Pistoia už definitivně patří pod vládu Florencie. Od té doby nese studna jeho jméno.
Dvacáté století bylo méně laskavé. Zděné stánky postavené ve třicátých letech poškodilo válečné bombardování a v roce 1954 vyrostla uprostřed náměstí krytá tržnice ze železobetonu, které místní přezdívali „il gabbione“, velká klec.
Gabbione vyvolal mnoho sporů. V roce 1989 byl zbořen, studna se vrátila na své místo a náměstí se vrátilo ke svému odvěkému poslání: prodeji zeleniny mezi paláci historického centra.